EGO je latinsky JÁ.
Mé ego je, co já vím, obrovské. Obrovské je proto, že hodně zažilo. Mělo hodně bohatý život a během toho života se muselo, aby přežilo a aby se srovnalo s mnoha okolnostmi, hodně bránit. Během toho si dělalo na různé věci svůj názor. Ty jednotlivé názory si kolem sebe nastavilo – postavilo si z nich takovou ohrádku, takovou pevnou skrýš – jako nějaká larva hmyzu nebo jako pták, když si staví hnízdo, jezevec, když si hloubí noru. Co je na tom špatně, když si pták postaví hnízdo?
Mé ego mě,tj. mé “já”, chrání. Protože kdybych nebyla, není ani ono. Ten, na kom mu nejvíc záleží, jsem já.
Aby ego bylo pevné v kramflecích, musí mít vždycky pravdu. To mu dá dost práce, protože svět kolem mu nejednou naznačuje, že pravdu nemá. Co by bylo ego, kdyby nemělo pravdu? Má strach, že by v takovém případě nebylo nic. Ztratilo by se. Malá smrt ega. Proto na všem, k čemu si kdy došlo, ego lpí. Drží se toho. Má pocit, že kdyby to pustilo, zemřelo by. Ztotožňuje se se vším, k čemu kdy došlo. To jsem přece já – tato má zkušenost, tato má síla, tato má vlastnost… Proto se ego brání. Nechce přijít o nic z toho, o čem se domnívá, že ono je.
Bohužel – ono je i všechny ty negativní zkušenosti a zážitky, které kdy byly. Bolí ho ty zážitky, ale nechce se jich pustit. Co by ego bylo, kdyby se jich pustilo?