Léčivé rozhovory

Vážení návštěvníci této stránky, zde najdete krátké i dlouhé rozhovory. Někdy dvou lidí, někdy rozhovor vnitřní, jaký vede člověk s Bohem či sám se sebou, když je zmatený a hledá cestu. Rozhovory mohou být veselé i vážné, hladivé i ostřejší – vždy však mohou vést k zamyšlení o životě, o sobě, o lidech okolo.

Jednotlivé rozhovory se budou střídat při každé další návštěvě stránky. Opět fungují trochu jako karty; podobně jako ony vám mohou nabídnout inspiraci k vašemu dnešnímu dni či k řešení situace, v níž se zrovna nacházíte.

Rozhovor o cedění

Tolik ho miluju, Bože.

Ano?

Krev bych za něj cedila.

Čí.

Co čí?

Čí krev? To je důležité.

No já nevím – asi svou?

Proč?

Proč proč… – Kdyby to potřeboval?

K čemu?

No já nevím…

Proč se cedí?

Já nevím – snad aby –

Cedník – máš?

Cedník?

Čím jiným se chceš cedit…

Já se –

Jako nudle. Nudle jsi někdy cedila. Cedníkem. – Ne?

Já jsem tím myslela –

Cedí se proto, aby se oddělilo něco od něčeho. Zde zřejmě krev od tebe.

Bože?

Cedníkem.

Ano.

Předpokládám takovou jako mletou fašírku. Hodně řidiny.

Cože?

Od čeho jiného bys chtěla oddělit svou krev? Od zelí?

Od zelí?

Viď. Blbost. Proč by zelí plavalo v tvé krvi. Nebo nudle. Já vidím fašírku. Pozor – syrovou. Vařená se blbě cedí. Takovou tu kaši řídkou krvavou vidím – krev pěkně odkapávat skrz cedník do hrnce na polívku a ty celé kousky nechat v cedníku. Tak se cedí. – Ale proč je to potřeba, to mi řekni… Co by z toho měl… Možná má rád fašírku?

Kdo?

Kdo? – Vzpomeň si. – Miluješ ty ho vůbec?

Jo. Krev bych za něj… Dýchala? Bych za něj?