Léčivé esence Equilibria

Lahvičky lze vybírat i užívat řadou způsobů. Komu se osvědčil způsob navržený na stránce Pomandery, může si vyzkoušet podobný postup i s pomocí výše uvedené fotografie ekvilibrií – tj. vybrat si intuitivně jednu z lahviček, oslovit ji a nechat ji na sebe působit.

Není tak důležité vědět, co která z lahviček v člověku oslovuje (i když Aura-soma dává k dispozici různé publikace s přehledem působení jednotlivých lahviček). Lepší je nechat lahvičku do sebe vstoupit a pak se jí nechat vést jako průvodcem. Protože lahvičky(resp. jejich obsahy) se chovají jako živé bytosti, jako průvodci; a lidé v ordinaci na ně tak také reagují – na jejich velmi jemnou energii, kterou lze ucítit, když člověk ztichne.

Jak ztichnout s lahvičkou

Většinou to není tak těžké. Když jsme byli malí, tak jsme poznávali, odkud vane vítr, velmi jednoduchým způsobem: zastavili jsme, ztichli jsme a naslinili jsme prst, zvedli ho jako anténu a pozorně cítili: kde to je studenější? Vítr s naším mokrým prstem komunikoval, resp. s tou vodou v našich slinách a ta pak s nervovými zakončeními, ale to je jedno, s kým kdo mluvil. V každém případě jsme pak o větru věděli dost, přestože jsme ho vůbec neviděli.

Podobně lze vnímat energie esencí a energie vůbec. Není potřeba slinit prst (popravdě řečeno to spíš ruší). Ale když člověk chce vnímat, co nevidí (a co tedy není, protože co člověk nevidí, to pro ně obvykle neexistuje, dokud ho to neporazí), musí se zastavit, ztichnout a zvednout prst. Tím prstem je ztišená pozornost.

Když je člověk tiše pozorný a nehádá se s tím (i se sebou), že to neexistuje, začne si to s ním povídat. Obvykle potichu, časem i dost nahlas.Člověk, který lahvičku užije, se může třeba rozplakat, aniž ví proč, a pak pocítit, jak se mu mohutně ulevuje po celém těle (Jako by ze mě padaly velké kameny, kterými jsem byl doteď zasypán), nebo dostane strach a neví z čeho, dokud si nevzpomene na nějaký bolavý zážitek z dětství, a pak cítí, jak spolu s tím strachem z těla odchází něco, co mu bránilo dýchat, nebo pocítí odpor a zdráhání a nechuť a je konfrontován se svými zábranami, které mu brání podívat se na svou vlastní slabost (sílu); lahvičky vystavují člověka jeho silným i slabým stránkám i tehdy, když zarputile nechce na sobě něco vidět; když si své vnitřní omezující postoje drží a nechá se jimi ničit. A udělají to člověku přesně na míru.

Koho škodolibě zajímá, co lahvičky ekvilibrií provedly hned v první chvíli mně, ve chvíli příchodu kompletní sady do mé ordinace, může si přečíst můj příběh s pánem. Bylo to pro mě tak poučné, že si myslím, že kromě lahviček na tom měl podíl ještě někdo, s kým lahvičky úzce spolupracovaly. Někdo, kdo provází každého; někdo, koho lze podle úhlu pohledu nazvat různě: například tajemným osudem, nebo neviditelným osobním léčitelem, nebo tím kreténem ve mně, který ze mě znova a znova dělá blba.