Léčivé myšlenky

Moudrost či ispiraci lze nalézt všude. Jak v knihách, které se člověku, který rád čte, dostanou do ruky, tak v náhodných hovorech s lidmi, ke kterým se dostane člověk, který rád poslouchá, když lidi povídají.

Nahrávky takových náhodných hovorů s náhodnými lidmi, kteří přišli na něco, co jim pomáhá zvládat sebe a svůj život, lze najít na stránkách Lecbasvepomoci.cz v sekci Hlasy.

A na této stránce Léčivých myšlenek lze zase najít hodně krátké i hodně dlouhé výňatky z děl českých i světových autorů: myšlenky, útržky, příběhy, do nichž autoři různých dob vtělili svou zkušenost s člověkem.

Něco pohladí, něco inspiruje, něco vede k zamyšlení či k pochopení určitého úseku cesty vlastního života. Aby se v tom člověk neztratil, bude tu vždy jen výňatek z jednoho díla, a ukázky se budou střídat při každé další návštěvě této stránky. Fungují vlastně trochu (i když obecněji) jako karty, z nichž si člověk může náhodně jednu vybrat a nechat se jí inspirovat. Jako by někdo sedící opodál v křesle k tomu, co zrovna žijeme, něco jen tak připodotknul…

    Doteky si s námi někdy opravdu zahrávají. Naše pocity a hodnocení
    situace může ovlivnit dokonce i to, jaký povrch mají předměty,
    kterých se dotýkáme. Stačí jednoduchý pokus – lidé dostali za úkol
    složit puzzle. Podstatný ale nebyl obrázek ani rychlost, s jakou s s
    úkolem vypořádali, ale trik spočíval v tom, ž část z nich dostala
    puzzle s hladkým, měkkým povrchem, a druhá část nepříjemné, tvrdé a
    drsné dílky. Pak se dívali na scénu z filmu a hodnotili sociální
    chování filmových postav. Ten, kdo se předtím musel dotýkat hrubých
    a tvrdých dílků puzzle, byl při hodnocení tvrdší a považoval postavy
    z filmu za hrubé a nekoordinované.

    … A aby toho nebylo málo, dokonce se při svém hodnocení necháváme
    nevědomky ovlivnit i dalšími taktilními vjemy. Tak například v
    jednom experimentu měli personalisté za úkol zhodnotit kvality
    různých uchazečů o zaměstnání. Záludnost spočívala v tom, že část
    materiálů o uchazečích byla upevněna v lehkých papírových deskách a
    dokumenty druhé části uchazečů byly v deskách těžších. Ukázalo se,
    že přes všechnu svou snahu o objektivitu se personalisté dali
    hmotností desek ovlivnit, aniž si to uvědomovali: ty uchazeče,
    jejichž dokumenty měly doslova „větší váhu“, hodnotili jako
    kompetentnější, kvalifikovanější a serióznější. Mějme to na paměti,
    až se půjdeme ucházet o zaměstnání.

    (Kateřina Rodná – Chvála doteků, časopis
    Psychologie č. 1, ročník 18)