Bibliografie

Když se někdo věnoval bibliografii před více než sedmnácti stoletími, znamenalo to, že ručně kopíroval knihy.

Tady jsem to taky  zkusila: ručně jsem zkopírovala své knihy, vydané kdysi v různých nakladatelstvích, a kromě nich i své články a povídky, které vyšly během let v různých časopisech.

Když dva dělají totéž, není to totéž; bibliografie v mém podání dopadla trochu jinak; od brka a inkoustu jsem se uchýlila (vzhledem k ošklivým osobním zkušenostem s psaním v první třídě)  ke klávesnici počítače, a od kaligrafického rukopisu jsem uhnula k webovému jazyku HTML, což se ukázalo pro mou ruku jako mnohem méně stresující řešení.

Pro lepší orientaci návštěvníků brouzdajících stránkami jsem bibliografii rozdělila na sekci odbornou a neodbornou.

V bibliografii odborné je jednak kompletní opis mé knihy Jak pomáhat dětem při vstupu do školy: Je vaše dítě zralé pro školu? A vy? (nakl. Lidové Noviny 2002) a jednak všechny mé osvětové psychologické články vydané během mého života v různých časopisech. Vlastně ne všechny – jen ty, které se mi podařilo dohledat.

V bibliografii neodborné je beletrie, takže sekce neodborná je vlastně taky odborná. Protože každý, kdo píše beletrii, píše vlastně o životě. A protože každý, kdo píše, žije přitom nějaký život, tak je vlastně na to, o čem píše, taky trochu odborník.

Slovo beletrie vzniklo z  francouzského belles lettres. Belles lettres znamená česky  krásné dopisy.

Slovo dopisy je celkem na místě;  všichni spisovatelé se svými díly vlastně snaží napsat jakýsi dopis – sobě i světu. Dopis o tom, jak to je, resp. jak to vidí oni. Z toho belles vznikl asi i termín krásná literatura, kterou se beletrie ovšem definovat nemá. Ne snad že by beletrie byla ošklivější než krásná literatura, ale protože krásná literatura zahrnuje kromě prózy i poezii.

Neodborná sekce má tedy něco společného spíš s krásnou literaturou, protože je zde beletrie i poezie.

V rámci beletrie jsou zde povídky psané v různých dobách mého života. Opět zdaleka ne všechny se mi podařilo dohledat – některé vyšly v časopisech, které dávno zanikly, jakkoli byly kdysi známé. A ty nové si píšu už jenom tak pro radost.

A v sekci neodborné je taky poezie. Slovo poezie pochází z řeckého poiésis – tvorba.

Málo platné – Řekové uměli krásně definovat. Tvorba. Někdo provozuje poiésis pomocí slov, čímž trošku vytrhává poiésis z kontextu, ale zase ji těmi slovy činí více či méně  zprostředkovatelnou pro jiné lidi. A někdo poiésis prostě žije – včetně toho, co je slovy nevyjádřitelné.

Vlastně všichni tu poiésis – tu tvorbu – žijeme: vytváříme a dále měníme své příběhy a jejich rozuzlení – tím, jak se během jejich žití na ty příběhy dokážeme podívat.

V poetické části bibliografie je poiésis vyjadřovaná pomocí slov; jsou zde jednak básně z básnických sbírek Obrace (Mladá fronta 1986) a Karikatura mého panenství (Československý spisovatel 1990), jednak oddíl Limericky.

Limerick je krátká veselá báseň pro radost. Jejím účelem je rozesmát autora i čtenáře. Obvykle je to pár rýmovaných veršů o někom, co byl nějaký, případně někde, anebo odněkud, a stalo se mu něco – tomu nějakému někde nebo odněkud. Vzhledem k tomu, že tyto limericky vznikaly už v mém období terapeutickém, je to na mnohých z nich vidět.

Všechny sekce se budou postupně rozšiřovat. Možná. – To je právě na poiésis života to krásné; že člověk nikdy neví, co bude.