3. Sledování myšlenek
Jestliže v postoji pozorovatele umístěného někde ve vědomí sledujeme mysl, zjišťujeme, že úzkým otvorem vchází do mysli myšlenky, naplňují ji, a když si svůj život dožijí, vycházejí z mysli znovu tímtéž úzkým otvorem a – už nechráněné myslí – zanikají. Tak sledujeme neustálý zrod a zánik myšlenek.
…….Víme, že mysl je prázdná jen tehdy, když v ní není žádná myšlenka. To znamená ani slovo, ani slabika, ani hláska. Při pozorování myšlenek jsme mohli postřehnout, že když úzkým otvorem v mysli, v průzračné skleněné kouli, odešla myšlenka, mysl zůstala prázdná, bez myšlenek, až do doby, než tímto úzkým otvorem vklouzla do mysli myšlenka další.
Doba, po kterou byla mysl prázdná, byla ze začátku velmi krátká. Teď, i když se možná o něco prodloužila, není v našich silách rozhodnout, kdy skončí. Zatím myšlenky přichází, i když bychom ještě rádi zůstali bez problémů.
Naším dalším úkolem je zjistit, jak je možné dosáhnout prázdnoty mysli, tedy vnitřního ticha, mlčení, ticha bez slov vždy, když to chceme, a jak je možné udržet si ho tak dlouho, jak chceme.
