Přeškrtnuté slovo

Kdykoli se pokusí

plnit své jediné poslání

a Něco Říkat

už ta jeho ostrá čára

na něj vztekle křičí:

″TY MLČ!

Ty tady už vů-ů-bec

nemáš co povídat!″

A slovo mlčí

 

A když už pak aspoň

tak jak bylo kdysi naučeno

podává obě ruce

s tak širokým

s tak srdečným

gestem

svým sousedům

aby se s nimi

spojilo

ve Vznešený Smysl Věty

tu sousední slova

jako by neviděla

to důvěřivé gesto

chytnou se za ruce

sama

nad jeho hlavou

a nechají ho stát

s rukama zbytečně napřaženýma

ke stisknutí

 

A slovo stojí

mlčky stojí

na pranýři

trapně

bezmocně

s křivým úsměvem

mlčky a strnule

rukama zbytečně napřaženýma

ke lhostejnému okolí

 

A není východiska z toho prokletí:

 

kdyby snad jednou

přece dokázalo

překřičet

tu rezolutní

bachařskou čáru

 

stejně přijde

se svou zprávou

nevhod

 

neboť věta má smysl jiný

___________________________________________________________

Ze sbírky Obrace, vyd. Mladá Fronta  1986