14. Osvícení

Osvícení je něco, co přichází jako dar. Nehledáme ho, zabýváme se nějakou činností……

když najednou všechno zmizí a my jsme jakoby neznámými silami přeneseni do světa, ve kterém všechno funguje úplně jinak než jsme byli dosud zvyklí. Najednou naše já nemá ohraničení v prostoru a ni v čase, nevíme, kde začíná a kde končí, protože je všude a současně nikde. Najednou víme všechno, necítíme tělo, nemáme pocity, a přesto cítíme a máme pocity. Cítíme necítěním. Další paradox.

Když se osvícení ztratí, nevíme, jak dlouho trvalo. Ale nezachováme si nic ze schopností, které jsme měli. Víme s absolutní jistotou, že existuje něco víc než to, co jsme dosud poznali a co teď vnímáme. Že za zrušením vnímání je vnímání bez vnímání a že to něco, přesahující schopnost rozumu a srdce, je dobré a správné.