1. O nevýhodách myšlení

První nevýhodou myšlení je, že myšlení není nikdy tvořivé. Myšlení vždy spojuje už známé, různě to kombinuje, ale pokud myslíme, nemůžeme nalézt nic nového. Nové nacházíme až tehdy, když přestaneme myslet. V mysli rozebíráme nějaký problém, zkoušíme to všelijak, intenzivně se problémem zabýváme, ale řešení nám uniká.

S hlavou plnou problémů jdeme spát, usneme, nemyslíme – a ráno najednou víme řešení. Odkud se vzalo? Nevymysleli jsme si ho. Přišlo ze sféry, která nebyla myšlením. Určitě se něco podobného stalo každému z vás.

Už lidová moudrost říká : “Ráno je moudřejší večera“. Večer si myslím, že má situace je zoufalá, a ráno se mi uleví. Najednou znám východisko.

Nebo: “Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří“.

 Jsou to staré známé věci. A přece jsou v této spojitosti pro někoho z nás nové. Myšlením můžeme zformulovat něco, co je už stvořené – zformulovat si to tak, abychom si to definitivně ujasnili a byli schopni o tom hovořit. Ale myšlením nemůžeme nic nového vytvořit. Jednoduše to nejde.

Druhou nevýhodou myšlení je to, že je vždy znakem toho, že máme problém.

Vždy. I tehdy, když si myslíme: “Jak jsem šťastný, že to dobře dopadlo!” Protože už samotná tato myšlenka v sobě obsahuje obavu: “Mohlo to dopadnout i špatně.“ A další: “Co když to příště dobře nedopadne?!“ Jestliže něco dopadlo dobře a my na to nemyslíme, teprve tehdy to znamená, že nemáme problém.

Pocítili jste intuitivně alespoň na chvíli, že až zde problesklo skutečné štěstí? Ničím nepodmíněné, nekonečné a dokonalé? Myšlenková formulace nepřeje projevu takového štěstí. Proto je myšlení vždy příznakem toho, že máme nějaký problém.

Pozn. Nadi Verecké: Na to kdysi přišla dívka Karolína u mě v ordinaci. Její příběh sem převádím ze svého starého blogu:

Na nervy já mám doma králíka, řekla mi tehdy zasněně dívka Karolína.

Králíka? zeptala jsem se.

Králíka, řekla dívka Karolína.

Mám jít do školy, jsem celá vyplašená, protože mám zkoušku a svou obvyklou hrůzu, že ji neudělám. Kouknu na králíka, řeknu mu to – on na to nic. Chroupe seno, kadí bobky. Hoví si a hejbe fouskama. Je v pohodě, nic neřeší, řekla dívka Karolína.

No a pak přijdu domů. Zkoušku jsem udělala, takže jsem taky v pohodě – řeknu to králíkovi – a víte, co on? zeptala se dívka Karolína.

Nevěděla jsem.

On pořád nic! Pořád je v pohodě a pořád nic neřeší – úplně jako ráno! Absolutně žádná změna, žádná reakce! Jako bych žádnou zkoušku ani neudělala. Je mu úplně jedno, jestli plaším ze zkoušky nebo se raduju, že ji mám. Pořád si chroupe seno a hejbe fouskama – jako by ty moje věci vůbec nebyly důležité…

Zamyslely jsme se.

Jo. Na nervy já mám doma králíka, řekla do ticha dívka Karolína.

Protože myšlení není nikdy tvořivé a vždy s sebou nese jen problémy, vyplatí se umět vědomě nemyslet.